Producenti potravin versus zákon a jeho vychytralé obcházení

    Regály obchodů nabízejí mnohdy pohádkový výběr, ale není všechno zlato, co se třpytí. Odvrácenou stranou svobodného výběru a neomezených zdrojů je pochopitelně to, že mnozí výrobci si našli rafinované metody, jak ošidit kvalitu výrobků a přitom se vyhnout trestu.
Nejčastěji se setkáváme s tím, že výrobce vydává svůj produkt za něco jiného, než ve skutečnosti je. A to zpravidla za něco lepšího. Takové praktiky souvisejí většinou s potravinami, u kterých je vysoká kvalita velmi podstatným kritériem, jenže to zároveň znamená, že jejich cena patří spíše do kategorie vyšší. Takže jestliže se někomu podaří uvést na trh výrazně něco levnějšího, není se čemu divit, že spotřebitelé se do jeho pasti rádi chytí. V domnění, že si domů odnášejí výrobek odpovídající kvality, nicméně dvakrát levnější, zahřeje u srdce nejen notorické „šetřílky“. Pojďme se na to podívat konkrétněji. Které výrobky se nejčastěji stávají terčem těchto nekalých a bezpochyby neetických jednání? Příkladů bychom našli vícero, zmiňme ty nejvýznamnější: čokoláda, máslo, pečivo, med nebo uzeniny. Háček spočívá v tom, že pokud spotřebitel nečte složení, může si nechtěně zakoupit něco, co je od zmiňovaných příkladů velmi vzdálené. Třeba takové máslo. Vypadá to jako kostka másla, je to v regálu s másly, ale pozor – najděte si název výrobku a zjistíte, že se ve skutečnosti jmenuje „roztíratelný směsný tuk“.

Roztíratelný směsný tuk nebo máslo?

Roztíratelný směsný tuk nebo máslo?

Pokud totiž není označen jako máslo, což lze jednoduše obejít (na obalu natiskneme nějaký pěkný obrázek nebo značku a už není ani nutné tam psát slovo „máslo“, zvlášť pokud vzhledově odpovídá skutečnému máslu) nedošlo k žádnému porušení zákona. Ten definuje některé základní potraviny. Konkrétně máslo podle něj musí obsahovat minimálně 82% mléčného tuku, ale jestliže prodáváte výrobek, který máslem nenazýváte, všechno je vlastně v pořádku. Podobně je to s čokoládou. Hořká čokoláda musí obsahovat nejméně 35% kakaové sušiny, mléčná alespoň 25%. Jestliže si zakoupíte něco s nižším obsahem kakaa, výrobek se může jmenovat třeba „čokoládová pochoutka“ a přitom se tvářit jako čokoláda díky šikovně vyřešenému obalu, kde se slovo „čokoláda“ vůbec nemusí vyskytnout.

Tak bychom mohli pokračovat…

  Na nepoctivého výrobce neexistuje žádná páka, jestliže si dá pozor a svůj výrobek neoznačí chybně, ale pouze „jinak“ – výrazem, který se neobjevuje v zákonné definici. Naší obranou může být pouze delší čas strávený mezi regály a zkoumání etiket, abychom si byli jisti, že skutečně kupujeme kvalitu a nikoli levé náhražky nebo šizené potraviny.

ADD YOUR COMMENT