Přesouváme se ke konzumnímu způsobu života a to chemii v potravinách prospívá

Všimněme si nákupního světa, který je v posledních cca 15 letech kolem nás. Velké supermarkety a hypermarkety, lákadla na akce mezi konkurencí, slovo „nemáme“ slyšíme nikoli z důvodu nedostupnosti zboží jako takového, ale zkrátka bylo vyprodáno z důvodu návalu na akční cenu. Projdeme-li si tyto obrovská nákupní centra, všude jen akce a reklamy. Stále se víc posouváme k ryze konzumnímu způsobu života, zvykli jsme si dostupnost takřka čehokoli, na co si vzpomeneme. Všeho je na výběr desítky druhů, od pečiva, mléčných výrobků, kávy či čokolády. Máme možnost si koupit „čokoládu“ za 8 Kč, tak stejně jako za 100 Kč. Prakticky nic není nedostupné, víme, že kdykoli zboží je.

Jen čokolád si můžeme vybrat z desítek druhů v mnoha variantách...

Jen čokolád si můžeme vybrat z desítek druhů v mnoha variantách…

Stroj času – zboží bylo vesměs naše, slovo „nemáme“ znělo každý den a kvalita i cena byla takřka jednotná

Vraťme se zpátky do minulosti, 20 až 30 let. Neexistovaly nákupní řetězce, obchody bývaly malé, prodavačky zvláště na vesnicích znaly každého. Radost nakupovat. Sice byl výběr prakticky jednoho druhu pečiva, jogurtu a čokoláda byla mléčná nebo hořká. Navíc téměř vše bylo naše, exportní věci byly dostání jen výjimečně. Všude byla jedna cena a také v podstatě jedna kvalita. Tento model přetrval až do první poloviny devadesátých let, kdy vznikaly první větší řetězce. Situace dnes je tristní, máme sice výběr všeho, ale kvalita není zaručena a mnohdy ji ani nevíme. Lidé si řídí akcemi, kde je co levnější a nesledují složení. Tento konzumní způsob nahrává také chemii v potravinách. A v neposlední řadě tomu, že lidé si přestávají vážit poctivé práce, kterou ještě naštěstí mnoho lidí dodržuje (např. pekaři). Slovo „nemáme“ znamenalo opravdu „nemáme“ a nikoli „vyprodáno návalem za akcí“.

Obal a výběr vítězí nad obsahem, bohužel

Pamatujete si ještě jednotné papírové obaly? Dnes stále častěji než samotný výrobek prodává jeho obal, který je obvykle velmi poutavý a zobrazuje obvykle nereálnou podobu výrobku či příklad stolování. A tím si mohou výrobci dovolit „nacpat“ do obalu různě kvalitní výrobek, ať již jde o různé polotovary, těstoviny nebo zmíněnou čokoládu. Co se například pečiva týče, prodává se stále častěji rozmražené polotovary místo čerstvého pečiva, kdo pamatuje vůni čerstvého pečiva v malé prodejně, ví, o čem píši. Výběr a obaly vítězí nad kvalitou, všeho máme vždy k dispozici v desítkách druhů, nakupujeme více očima. To vše nahrává šizení a chemii v potravinách. Používání nejrůznějších aromat, ochucovadel, barviv a dalších „pomocníků“, aby se dosáhlo lepší chuti. Je ta chuť ale skutečně lepší, nebyla lepší ta přírodní, bez chemie? I když byl jeden druh od každého zboží, ale lidé si více cenili té práce a chuť nebyla umělá?

Máme dostupné kvalitní výrobky, mnohdy však obal prodává více než obsah

Máme dostupné kvalitní výrobky, mnohdy však obal prodává více než obsah

Tím nechci říct, že by mělo vše zůstat jak „v době kamenné“, ale měli bychom se zamyslet. Máme k dispozici například kvalitní těstoviny, které se nelepí, spoustu koření a mnohých dalších surovin, které dříve nebyly. Je však opravdu dobrý nepřeberný výběr na úkor kvality? Zvykli jsme si na výběr, bohužel si často odvykáme na kvalitu a lidé nakupují podle akcí a obalu. Konzumní život nás naučil na výběr, bohužel tím často trpí kvalita a nahrává nepoctivým výrobcům. Pravdou je, že i dnes mnozí sledují složení, je to spíše nutnost, mnohdy nevíme, co ve výrobku vlastně je. Chemie v potravinách se bohužel vyskytuje i tam, kde bychom ji ani nečekali.

ADD YOUR COMMENT