Éčka: hrozba, nebo planý poplach?

To, že potraviny jsou plné éček, už dnes nikoho nepřekvapí a mnoho z nás to také s klidným srdcem ignoruje. Pro úplnost – E je počáteční písmeno slova emulgátor, které česky znamená něco jako „směšovač“, protože umožňuje smísit dvě jinak nesmísitelné látky, jako olej a vodu; v přeneseném významu se potom těmito „éčky“ označují veškeré přídatné látky, včetně těch se zcela jiným chemickým charakterem.

Podle směrnic Evropské unie jsou dnes známy bezmála půl druhé tisícovky těchto aditiv, každý má své číslo a název. Ve složení, které potom čteme na výrobku, se někdy uvádí pouze číslo, což vizuálně působí dosti podezřele a nezkušeného člověka to může znepokojit. Je však otázkou, zda by mu vrásky na čele nepřidělal spíše kostrbatý název.

Měli bychom si však uvědomit, že zdaleka ne všechna éčka jsou škodlivá a nebezpečná chemická „svinstva“, kterým je nejlepší se obloukem vyhnout. Třeba taková kyselina L – askorbová má své vlastní označení E 300. Ve skutečnosti se jedná o vitamín C, který se zcela přirozeně vyskytuje zejména v ovoci a zelenině a jeho konzumace je pro lidský organismus nezbytná.

Éčka - aneb víte, co jíte?

Éčka – aneb víte, co jíte?

Jestliže si ve složení přečteme slovní spojení „modifikovaný kukuřičný škrob“, ani zdaleka to nezní tak divoce jako E 1442, přitom se jedná o jedno a to samé. (Mimochodem tato látka pochází z geneticky modifikované kukuřice, a jestliže se jí budeme vyhýbat, neuděláme chybu. Problém je v tom, že se nachází ve velkém množství potravin, nejběžnější je v jogurtech nebo pudinkových a jiných prášcích, které mají ve výsledku ztuhnout.)

Abychom se vrátili k oné pověstné škodlivosti – ta se u potravinových aditiv na základě chemických výzkumů hodnotí na stupnici od jedné do sedmi. Těch nejvíce škodlivých látek je nicméně jen zlomek z celkového počtu (celkem cca 40) a některé jsou dokonce u nás zakázány. Málokterá z nich je používaná nějak extrémně často, ale nejsou se i takové – jako příklad uveďme oxid siřičitý E 220, kterým se síří sušené ovoce, nebo dusitan sodný E 250, který najdeme ve všech uzeninách včetně šunky. Patří sem i různá potravinářská barviva nebo umělá sladidla. Drtivá většina aditiv však spadá do kategorie „neškodné pro běžného zdravého člověka“. To znamená, že u ní nehrozí žádné nebezpečí, jsou však většinou nevhodné pro děti, citlivé osoby a alergiky, mohou způsobovat hyperaktivitu i stres.

Jestliže vás tento text přece jenom vyděsil (a není se čemu divit), nyní je na čase se opět uklidnit. Sami můžeme totiž udělat hodně pro to, abychom se vyhnuli nadměrnému příjmu chemických éček, v první řadě je to sledování složení a omezení konzumace výrobků, kde se to aditivy jen hemží. Jestliže si nejsme jistí, co jednotlivé zkratky znamenají, pak nám bezpochyby pomohou nesčetné internetové portály, které se této problematice věnují.

ADD YOUR COMMENT